Problematika mykóz

Obecná definice

        Mykózy jsou jedním typem postižení člověka zahrnovaného do skupiny mykotických onemocnění, tedy onemocnění a stavů působených příslušníky říše hub (Fungi). V tomto konkrétním případě se jedná o onemocnění, kdy mikroskopické houby aktivně penetrují sliznice a tkáně člověka jako praví parazité. Medicínský úhel pohledu pak tato onemocnění rozlišuje buď podle etiologie, tedy podle původce infekce, nebo podle topografie, což představuje vymezení místa vzniku nebo působení vlastního infekčního procesu. První přístup je více laboratorní, druhý je bližší klinickému hodnocení stavu. Pouze některé rody a druhy mikroskopických hub působících onemocnění člověka lze klasifikovat jako přímé parazity. V daleko větší  míře se v humánní medicíně  setkáváme s tzv. oportunními mikromycety, pro které je patogenita pouze náhodným fenomenem a  vznik onemocnění závisí hlavně  na dispoziční vnímavosti hostitele. Naprostá většina těchto oportunních agens a všechna onemocnění jimi působená tak mají ve většině těchto případů něco společného. Tím jsou stavy, které označujeme jako rizikové faktory. Zabránění rozvoji rizikových faktorů pak snižuje riziko rozvoje vlastní mykózy, což je problematika vhodná k diskuzi nad možnou prevencí mykotických infekcí.

       I při dělení mykóz podle topografie však můžeme rozlišit dva zásadní oddíly těchto infekcí. Jako nejzávažnější postižení se jeví infekce vnitřního prostředí lidského organizmu (orgánové, viscerální infekce), kdy k rozvoji onemocnění vede například závažné oslabení obranyschopnosti lidského organizmu v souvislosti s jinou těžkou chorobou nebo stavem. Druhou kategorii představují onemocnění kůže a kožních struktur (vlasů, vousů, nehtů). Přestože tato onemocnění působená mikroskopickými houbami nejsou život ohrožujícím stavem, dokáží postiženého velmi potrápit. Jejich získání je také jednodušší a častější, než u mykóz vnitřních orgánů, proto také ve svém výskytu tyto závažné stavy mnohonásobně převyšují.

Rizikové faktory

     Faktory, které mirkoskopickým houbám umožňují vniknutí a propagaci ve tkáních člověka, můžeme rozdělit na celkové a lokální. I přes toto rozdělení neexistuje žádné pravidlo a přesná hranice, které by vymezovala a nebo spojovala některý rizikový faktor s přísně vyhraněným typem infekce. Na druhé straně však vyšší počet rizikových faktorů přítomných u jedince přispívá k značnému zvyšení rizika rozvoje mykózy.

Faktory celkové

     Tyto faktory představují velmi pestrou skupinu od zcela fyziologických (gravidita), přes metabolické (diabetes mellitus), hematologické (leukémie, AIDS), traumatologické (popáleniny, tržně-zhmožděné rány) až k faktorům iatrogenním (složité operace, transplantace, léčba nádorů). Rovněž sem patří také nadměrný stres, alkoholismus, kouření a abusus drog a různá cévní postižení.

Faktory lokální 

            Skupina lokálních rizikových faktorů představuje také velmi širokou škálu skutečností zvláště epidemiologického charakteru, které však většinou ovlivňují pouze povrchové struktury lidského těla, maximálně pak volně dostupné sliznice. Lze sem zařadit nechráněný pohyb na místech s vyšší frekvencí osob, jako je chůze naboso po hotelových kobercích, rohožích společných koupelen, bazénů a saun, stejně jako ve volné přírodě, nadváha a extrémní sporty zatěžující chodidla, nutnost nošení neprodyšné pracovní obuvi, promiskuita a v neposlední řadě nadužívání chemie (olejové a pěnové koupele, intimní a abrazivní kosmetika, antiperspiranty).

Terapie mykóz

        Léčba mykóz je o mnoho složitější, než jak je tomu u jiných infekcí, to vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o zcela odlišné organizmy. Spektrum antimykotických prostředků je tak většinou vázáno na postižení houbové buňky na různém stupni jejího vývoje a metabolizmu. Nejsložitější je tato otázka v případě orgánových a systémových mykóz, kdy je nutné celkové podávání antimykotika. Ale ani v případě léčby povrchových mykóz není situace o mnoho jednodušší. Snad pouze postižení nohou v té klasické podobě svědící kůže a prasklin v meziprstních prostorech si může oddiagnostikovat sám i laik. Závažnější stavy, včetně postižení nehtů a systémové léčby v odůvodněných případech, však diagnosticky i terapeuticky patří do rukou lékařů, neboť podání celkových antimykotik s sebou nese riziko závažných vedlejších či nežádoucích stavů. Z hlediska „samoléčitelství“ je v lékárnách k dispozici celá řada volně prodejných preparátů, které je možné použít s různým úspěchem. Bohužel však bývají často použita v rozporu s dodaným návodem, v domácnostech nevhodně skladovaná a pak užita i dlouho po konci expirace. Výsledkem se pak v těchto případech mohou stát mikroskopické houby na příslušný preparát rezistentní, u pacienta se mohou vytvořit různé formy alergických reakcí.