Křečové žíly

Člověk je životem uváděn do situací, které prověřují jeho vnitřní sílu. Nejčastěji se tak děje při soužití s partnerem. Potkají se, seznámí, zamilují a později uzavřou sňatek dva lidé, muž a žena. Dobré vlastnosti, které jeden z páru v sobě nosí (např. zdravé sebevědomí, nadhled a pracovitost) obvykle trochu chybí jeho protějšku.  On však také doplňuje dvojici prospěšným (svým citem, uměním tolerovat, odpouštět). Manželství trvá, zamilovanost se rozplývá a přichází každodenní zaběhnutý rytmus a děj. Není již tolik radostí jako dříve. Člověk začíná být nespokojen. Místo chvály, haní partnera,  všímá si především jeho nedostatků a to dobré v něm tolik nevidí. Láska pozvolna umírá a časem vedle sebe žijí dva lidé, nemající si co říci. Muž si většinou najde přátele. Žena trpí uprostřed přemíry rodinných povinností a péče o děti. Sklání hlavu a už toho od života mnoho nečeká. „Dělejte si se mnou, co chcete.“ Je často cítit z unavených ženských srdcí.

Čím déle žena setrvává v tíživé situaci duševního a citového osamění, na jejiž řešení po několika nezdařených pokusech rezignuje, tím více se její žíly roztahují a žilní chlopně nedomykají. Postiženy jsou zejména „nepotřebné“ dolní končetiny. „Vždyť není kam jít. Všude mne čeká jen starost a běhání kolem druhých.“ Krev v postižených roztažených žilách teče k srdci, ale (z důvodu nedomykavosti žilních chlopní) i zpět. Je jako žena zmítající se sem a tam v uragánu povinností, nemající cíle ani směru, jak zlepšení své situace dosáhnout.

Je-li váš životní úděl těžký, je nutné jej, přesto, že to bude bolet sebevíc, ve vhodný čas řešit. Kdo se nechá udusit a zdeptat, ten se nechává postupně zabíjet. Život je krásný a člověk někdy, aby mohl spatřit jeho nádheru, musí projít bojem o znovunapravení svého manželství, o znovu rozsvícení ohýnku společné lásky. Je třeba ukázat se partnerovi (partnerce) v tom nejlepším světle, dbát o sebe a obrátit na sebe pozornost, aby opět byla probuzena touha a dvěma lidem i dětem se žilo lépe.